58

•• "A teď Ty mi navrat
všecky,"v smíchu dívčiJna zas praví `
pěkně se to v saních sedí,

že se nesrážejí hlavy!

Tepny létly, srdce bilo,

jak by rozskočil se chtělo č
rád bych ještě jednou prožil
v myšlenkách vše, co se dělo I

Ale jasný měsíc bledne,

slaběj to vMy hlavou cinká x
za sněhová lada letí

mladá, smavá upomínka.

v.

Přec jen jsem kdysi hlavu sklonil v smutku,
když četl jsem, co dobrý Krylov píše,

- jakž každé slovo jeho pravdou dýše! Đ
o modré chrpě, jejím o zármutku.

Ta chrpa tichou nocí naříkala,

že hlavu svou již těžko k zemi kloní,
než jitro svitne, ach I že bude po ní,

a teskně nad svou smrtelností štkala.

Ta hloupá chrpa! když tak hlavu chýlf,
že símě její širým polem letí,

že příštím jarem vzkvetou její děti,

že vzkřísí v nich se - hloupá. chrpa vi-li?