57

A na nebi nad malou chaloupkou

tak do dálky hvězda se třpyt[ Ř
snad aby Tři králové věděli.
kam napřesrok s poklonou jiti.

IV.

V očlch mně cos světélkuje.
lebkou mně to lehce cinká 
mojí duší náhle vane

mladá bujná upomínka:

Jasný měslc. rovná pole.
všude plno sněhu na nich

a my z chrámu od půlnočn[
na zvonivých jedem saních.

V huňaté své kožešině
vedle mne si dívka hoví ř
teploučká jak letní vánek,
hezoučká jak dukát nový.

V chrámě jsem se na ni díval.
nosíkem jak v knize leží č
při modlitbě ve dřímotách.

při hubičkách teď tak svěží I

•. Dej mi ještě třeti - čtvrtou ř
a pak pátou - šestou, dítko _"
tolik medu, tolik vůně

a tak droboulinké kvítko I