23

VJII.

Jsem zaleknut, jako bych při hříchu
byl pojednou přistihnut býval,
však stalo se, od let co nestalo Č
já věru teď nahlas si zpíval!

Vždy! ale snad sám za to nemohu,
proč tedy ta v zápětí tíseň?

jak padl mi jara květ do oka,

tak do duše národní píseň!

Ach, sladká nota!

nechť třeba se tesknota v prsou šíří,
ta písnička znovu zas hrdlem víří,

až zaklokotá.

J sem ptákem v kleci:

když přistoupíš, v strachu on sem tam lítá,
však z hrdélka píseň už po rozvitá

se tlačí přeci.

lX.

(po přečteni Čl1dských plsnl národnlch.)

Ty srdce lidské, mistře zpěvů všech,
tak rád bych zpívat uměl!

A jdu se Tebe pooptat,

kdy zpěv má ienom šepotat,
kdy líp zas, aby šuměl?