I.

Byla to zima překrásná!
Kolkolem všude božský klid
ta příroda v kámen spoutána,
zněmělý všechen, všechen lid.

Ach zas je po všem! Pojednou
veiskly si větry, zvlhnul vzduGh
a po kraii dříve tichounkém
šílený víří jarní ruch.

Nevrle hledím oknem ven ŕ
nechte mně led můj, nechte sníh 
vždyt nechápu více, nač ten rei,

k čemu ta vřava, spěch a smích!

Do větrů, deštů šlehavých
obrací člověk smavou líc,
i vrána té bouři stříkavé

s jasáním křídly biie vstříc!

Sblrlr.a souvielé četby lkoloí. 28.

2