7

od obou velkých lyriků německých 2J doby, kdy jeho
nadání dozrávalo: od melancholického Mikuláše
Lenaua a jmenovitě od Jindřicha Heine, mistrného
směsovatele romantické sentimentálnosti a moderní
ironie. I Nerudův osobní přítel a básnický
protichůdce Vítězslav Hálek šel v lyrickém svém tvoření
po těchto cestách, ale ani v nejzralejším lyrickém
svém díle "V přírodě" nedovedl :zl dův:ěrné, cistě
náladové a citové poesie, opěvující symbolické vztahy
lidského srdce k přírodě, plně vymýtiti prvky
rozumově reflexivní, polofilosoficky meditující. Tím
vyso~o :nad něj vynikl právé Neruda, když intimné
lyrickou a nálactov,ě přírodní poesii, která po prvé
byla napoviě2Jena v "Knihách veršů", plně rozvinul
v "Prostých motiv'ech".

Mezi "Knihami veršů" a "Prostými motivy", Jež
jakožto "první svou knížku zcela subjektivní" vydal
Neruda v "Po'etických besedách" r. 1883, leží plných
patnáete let básnického i lidského vývo}e tvůrcova.
Po smrti milované matky osaměl Neruda docela.
Když "věčná nevěsta" Anna Holinová ochladla,
když pod nátlakem licoměrné společnosti tragicky
vyznělo milostné přátelství s Karolinou Světlou,
očistivší tak mravm osobnost Nerudovu, když mu
nemilosrdný osud vzal i něžnou Terezii Macháč:"
kovou, zřekl se Neruda erotických snů a přání
založiti si poklidný domov. Po dalekých cestách v
cizině, jež mohutně rozšířily jeho obzor, ale též
prohloubily a sesílily jeho vztah k horoucně milov:ané
vlasti, připoutal se Neruda co nejtěsněji k
novinářiskému povolání v 'mladočeském deníku "Národních
Listech" a spokojuje se se skrovničkou hmotnou n~
hradou za práci zcela vyčerpávající, věnoval žurnálu
nejen své nadš,ení p1iesvědčeného liberála a
demokrata, nejen své vzdělání výborného feuilletonisty a
bystrého kritika, nejen svůj sloh pohyblivý, jiskrný,