rudu, vyrostlého v staré Praze, neznačil návrat k
dětství vzkříšení bájeslovných a pohádkových bytostí,
tajemných přírodn.ích pověr, jako pro venkovana
Erbena, i tvoří jádro "Balad a romancí" nikoli balady ve
vlastním smyslu, nýbrž spíše katolické legendy ze
života Spasitelova a svatých (až na jedinou čistě dětsky
podanou "Baladu dětskou"). I tam, kde příšerný
živel dostupuje vrcholu v "Baladě zimní", podřízen jest
motivu katolicky legendárnímu, který proniká též
v skladbě tak svobodomyslně pojaté, jako "Romance
italská", nebo v takové hře bujného rozmaru, jakou
jest "Balada rajská". Většina těchto legend laděna
jest radostně a jaře i při vážném podkladě
myšlenkovém, "Balada horská", "Balada tříkrálová",
"Romance štědrovečerní", "Balada rajská", "Balada
o duši Karla Borovského" a "Balada o svatbě v
Kanaán"; pouze vstupní "Balada pašijová" vyznívá
chmurnými tóny jako později celý spřízněný cyklus
"Zpěvů pátečních".

Neruda užil všech prostředků svého vyspělého
umění básnického, aby dosáhl dojmu naivnosti.
Zpracoval lidové náměty, přidržuje se někdy dosti přísně
svých předloh jako v "Baladě o duši Karla
Borovského"; vybudoval jako Erben v "štědrém dni"
některé kusy zcela na motivech lidového zvykosloví,
tak zvláště "Baladu májovou", "Baladu o polce" a
"Baladu o svatbě v Kanaán"; pojal biblické děje jako
výjevy z českého venkova. Od starých primitivních
malířů naučil se kouzlu naivnosti malebné, jíž jest
v každé skladbičce plno; studie národopisné poučily
ho důklal;ině. o zvykových a krojových
jednotlivostech, jichž použil plnými hrstmi, ale nade vše
projevil se Erbenův žák mistrem lidové mluvy. Od
málomluvného a přece tak obsažného dialogu, z něhož
se skládá "Balada stará-stará", až po kypící a šumící
příval slov a obrazů v "Baladě tříkrálové" neb v
"Baladě o svatbě v Kanaán" - jaká to stupnice výrazu!

12