kovský, převládal při tvoření balad Gleimův, ze Špa.
nělska a Francie vypůjčený názor a sloh: skladatel
balady v naivním, ano jarmarečním způsobě stůjž
rozumem svým povznešeně, ano posměšně nade
všemi ukrutnostmi, hrůzami a příšerami přeplněného
děje balady a parodistickým svým podáním bav
posluchače neb čtenáře vzdělané, ale vyváděj
posluchače neb čtenáře prosté z pověry a ze strachu.

V Německu již Biirger, který zprvu pěstoval též
parodistickou a komickou baladu, uveden byl
jmenovitě poznáním lidové výpravné poesie skotské na
novou dráhu; nalezl v baladě vzácný útvar slučující
těsně náladovou lyriku, stručnou epičnost i
dramatický vzruch a zachycující v působivé přírodní malbě
tajemné a podvědomé vztahy člověkovy k osudu a
k neznámým silám. Co mohutně, ale jednostranně
nadaný Biirger spíše vytušil, to doložil velký znalec
a milovník lidového básnictví Herder studiem
výpravné poesie u všech národů a ozřejmil hojnými
příklady: od něho až po dobu romantickou stává se
balada s romancí zhuštěným projevem duševního a
mravního života lidu, jenž těsně spiat s oživenou
přírodou, v příbězích tragických bojuje s temnými
démony i se záhadnými mocnostmi o vnitřní, mravní
svobodu. Herder byl kritik, sběratel, vykladatel;
zásady jeho proměnili v básnický čin oba klasikové
výmarští, Goethe a Schiller, kteří zesílili mravní a
filosofické i symbolické jádro balady, a pak
romantikové, jmenovitě Uhland, jimž náleží zásluha o
látkové rozšíření oblasti balad i romancí, hlavně o
středověk.

Překlady Jungmannovými a Markovými i
teoretickými zásadami Jungmannovými zdomácnělo též
u nás modernější romantičtější a básIŮčtější pojetí
balady; ve veršovaných pokusech mladého Safaříka,
v několika skvělých číslech Čelakovského, hlavně
v "Tomanu a lesní panně", v smělých nábězích
Kalí
7