"A jakž bych měla žádat, když sami mnoho
nemají, a já přece své živobytí mám. Pánbůh mi
dal vtip, že mohu být lidem platnou, a musel by
mne trestat, kdybych jeho milost jen k svému
prospechu a k zisku užívala. A což to není nic,
když mne mají všickni rádi, jako bych patřila
k vlastní rodině? Jdu-Ii po vsi, chytají mne děti
za šarku a táhnou do stavení, přijdu-Ii do
hospody, volá mne každý na poctu, a je-Ii muzika,
přestane chasa tančit a bába musí do kola.
Přinese-li který sedlák co dobrého z města, dostanu
já první okusit, a peče-li selka co lepšího, přinese
bábě kousek. Já musím být při svatbě, při
křtinách a pohřbu, ke mně přijdou s radostí i
žalostí.Nu, vidíte, nestojí to za mnoho?"

"Ba věru za mnoho, a blaze, kdo si svým
dobročinným jednáním lásku svých spoluobčanů
získá."

"Ale já se s vámi zapomněla a chvátám
domů. Ještě musím však vnučce kytici udělat, ona
má květinky ráda. Několik Kukalek, Pampalíšky,
Holubinky - tuhle jsou Ptáčky - trochu
Pábídvě Peří - Babky ty nezvadnou - Rásu, a kytka
je hotova, jako z panské zahrady. Máte-Ii, paní,
málo vlasů, uvařte si Rásu a myjte si ní hlavu, za
krátký čas, budete mít vlasy jako Maří Majdalena.
Nu, teď vás Bůh sp~ovoď, až půjdete naší vsí,
zastavte se hejtú."

Mluvná babička odešla a my se braly dále;
na cestě mi žena o ní mnoho chvalitebného
povídala. Jak jsem se přesvědčila, nebyly některé
rady té babičky špatné, a co při tom
nejmou
82