slouhy zaříkat, ale nic platno. I přišel ke mně a povídá: "Bábo, já vám dnes Honzu pošlu, a něco mu pro tu zimnici dejte." Já věděla, že dostal studenou zimnici z leknutí. Honzík se odpoledne přikliná, sedne na lavici a spí. Já naše již navedla, a jakmile usnul, přinesu plnou vrdlici studené vody a chlejst, všecku jsem mu vlila na hlavu. ~aši začali křičet h <> ř í I a běželi vně. Ale jaktěživa jsem neviděla člověka tak dovádět, jako ten dělal; zrovna jako pominulý. Zimnice je ale ta tam, a chlapík může zase skály lámat." Taková rozprávka trvala ještě chvíli. konečně ~e jí ptám: "Jste zkoušená babička?" "Zkušená jsem, ale zkoušena nejsem. Má zlatá paní, naše obec je chudá, aby dala babičku na své útraty do Prahy učit a některá městská ta by se u nás neuživila. Moje nebožka matka byla také babičkou a od té jsem se naučila, co umím. Pánbůh mi dává štěstí; po všecky ty léta se mi ještě nic nestalo. Z herbáře naučila jsem se znát !>yliny, z nichž potom mastě a léky připra. vuji. Věřte, že jsem mnoha lidem pomohla." "Já vám zkušenosti neupírám, avšak byste se neměla přece vždy na ni . spolehnout a vždy při patrnější nemoci s rozumným lékařem se poradit." "To já beztoho, když vidím, že moje síla s to není, sama nutím, aby pro doktora poslali, ale lidé nemají velkou důvěru k doktorům a bojí se útrat. " "A což vám za léčení nic neplatí?" "Bába od žádného ničeho nežádá," ozvala se na to druhá žena. 6 81