pravním místě, obrátil se k páni'lm, mezi nimiž
také Lamingar byl, a zvolal: "Lamingarel do dne
do roka tě zvu na soud boží I" Na to neřekl již
nic a byl odpraven. Jeho paní byla mezi našinci,
kteří pro rychtáře tuze želeli, a že ukrutně
plakala a naříkala, obklopíloji panstvo, a když
mdlobou sednout musela, házeli jí do klína krony
(tolary). Ale ona je vyhodila zase na zem a
odpověděla, že "jejich peněz nechce, ty že jí muže
nenahradí. "

Od toho dne nebyl Lamingar nikdy sám, ale
když se schyloval rok ku konci a on posud zdráv
byl, začal si dělat z Kosinova vyzvání smích. Byl
rok; a den na to, poslední to určité lhůty, dal
připravit Lamingar hostinu a sezval přátely své,
by jej s nimi prohejřil. Když bylo po hostině a
již se víno pilo, podepře se Lamingar o lenoch
yycpáné sesle a povidá se smíchem: "Ha, ha,
Kosino, rok a den je, a já jsem posud zde I" To
dořekl, zčernal, svalil se na zem a víc
nezdechl."
Stařena se zamlčela a po nás šel mráz. Všickni
mlčeli jako pěny, a muži podepřené hlavy v
dlaních hleděli zádumčivě k zemi. "Ten tam nahoře
soudi spravedlivě I" řekl tiše hospodář a zvedl
temné oko k modré obloze.

Sesle, s které Lamingar spadl, dlouho v zámku
schována byla; ale v pokoji, co umřel, nechtěl
žádný přebývat. Měl tři sestry, a ty daly na usmí~
ření po jeho smrti tři kamenné kříže a tři kapličky
na třech vrchách postavit. Okolo jednoho jsem
šla; v dole je čtyřhranný postavec, na něm kulatý
sloupek a nahoře nízký křížek. Na postavci je
vy
62