lákově, devadesátileté čilé stařeně. Jak mi všickni dosvědčovali, dělá si posud všecko sama, pere, vaří, chodí na trávu a sama záplatuje. Sluch má prý tak dobrý, že slyší za humny vozem jet. Vysoké stáří není zde nic neobyčejného. V zimě rok, co umřel v jedné vesnici sto a tří· letý starec, který dělal v poli, slyšel a viděl, a na podzim při česáni ovoce na hrušku vylezl a ovoce česal jako mladý chlapec. Když jsme již hodnou chvíli všelicos povídali, ptá se mně stará: "A jestli pak slyšela paní o našem Kosinovi?" -:- "Něco jsem slyšela, ale nevím, zdali to pravé. Vy to budete ovšem nej. lépe vědět, když byl Kosina odtud." - "Ba to že byl, tamhle z toho statku," ukazovala na jeden statek v dole. "Chcete-li, budu vám tu nešfastnou příhodu povídat." - "Povídejte, budu ráda poslouchat." - "Nechte mne povídat, bábo, vy začnete zas od konce," namítal syn. - "Jen mne nech, Honzo; ona mi bude paní rozumět." Druzí také na sedláka křiČeli, aby bábě radost nekazil, a on ji musel nechat. Když si odkašlala, začala, jak jí syn radil, od začátku. "Za starých časů byli prý ti naši sedláci tuze váženi, měli velké svobody, a čeští králové je měli v lásce, protože byli bedlivi, věrni a do boje jak oheň. Někde až tuze daleko je město a to se jmenuje Mediolán; tam prý táhl jednou německý císař a chtěl je rozbořit, RToto že ho nechtěli tamnějši lidé poslouchat. Ceský král mu šel na pomoc a s nimi šli také naši Chodováci. Před tím městem je řeka, tam se položili. ale nemohli 60