Za malou chvíli se otevrou dvéře, a do nich
ve.jde mladá žena se svým mužem, sestra to selčina,
nesouc v jedné ruce zaobalený naškrobený čepec.
"Na masopust, Dorla?" - "Jdem, jdem," odpoví
vesele selka. - "Jste nemocen, Petře?" ptám se
muže, který vyhhžel velmi daremně. "Ba už
čtrnácte dní mne to jaksi divně trápí, byl jsem před
tím v jedné vesnici u muziky, uhorčen šel jsem
domO, a v noci mi bylo tak mdlo, že jsem musel
vně; ale tam jsem upadl, asi hodinu bez sebe
v zimě ležel, a to mne dorazilo. Od té doby mi
nechutná, brzy mi líce hoří a pysky okorají
horkostí, brzy zase zima mnou třese. Kdybych se
mohl zapotit, bylo by lépe; včera jsem vstal, šel
do hospody a chtěl si zatancovat, ale ono to
nešlo. Snad to půjde dnes."

"Vy ale kousek rozumu nemáte,· lidé, "
povídám na to; "kdybyste zOslal raději v loži a
s lékařem se poradil, než vás to přem6že." č
"Já jsem mu také povídala," ozvala se žena. H
"Nevěřte ji, panV1 zase na to Petr; "když jsem
ráno povídal, kterak jsem přijdu, že mi je zle,
začala se kabonit a nemluvila. Co s ní mám dělat,
když chci mít dobrou voli ?II ,,1 co pak je, však
ty se z toho, Petře, vytancuješ, a bude dobře I"
vskočila do řeči selka, "muzika je poloviční zdraví.
Já na ty doktory pranic nevěřím, každý jen hádá
a neví žádný nic. Tanec to je nejlepší "lík.
INěkdy bych jí byla přisvědčiJa, ale nyní jsem
mlčela. - "Honzo, nestydíš se o masopustě spát ?'.
budila Dorla sedláka, "vstávej a pojď tancovat,
ještě není popelec." "Jdi, jdi, blázne," bručel

S3