dva i tři hrnce sháněnou míru. Matematika nebyla
skvělá: počítalo se všecko na kolečka, křížky,
čáry a háčky. Vypiijčil.Jj si někdo peníze, přinesl
dvou- neh třížejdlikový hrnek, dostal sháněnou
míru a tolik zase odvedl. Všecko šlo na slovo.
O němčině nehylo památky; ve školách učilo s~
česky a latinsky. Mnohý desítiletý chlapec uměl
tolik, co sám pan professor. Na děvčata se arci
tak nedbalo. O Vídni, kamž teď mnozí do služeb
chodí, nevěděl tenkráte sprostý člověk ani dost
málo; jestli co zaslechl, tuf myslel, že je' to v ji.
ném dílu světa. Jenom do Prahy chodili někdy
na poul. Když se odtamtud děvčata vrátily,
stěžovaly si, že jim tam říkají hor a k y n ě a že si
z nich smíchy tropí. Kalounky dělávaly na malých
stávkách v ruce. Při každém nehezpečenství bylo
první, že šli a peníze zakopali, nejvíce do lochů
(sklepů), tak že až posud je v zemi veliké
hohatství. Z toho pošlo, že viděli lidé každou chvíli
hrns:e kronů hořet. Ti, co peníze zakopali, museli
chodit strašit; takové rejdy děly se téměř v
každém domě. Před časy chodili kněží po domech
a dávali líbati Pánaboha; lidé ale spávali nazí, a
tudy prý se často přihodilo, že nemohli vstát, a
oni jim ho museli k samé posteli donést. Během
padesáti let se vše .tak změnilo. Do škol zavedla
se němčina, děti dostávaly odměny, jest-li dohře
německy uměly, učitelové chodili po domích a
učili ženské zadarmo. Domácí poúštěli se do světa,
cizí se přistěhovalí, a tak to staré pomalu
zahynulo. Zá.,ky, zdi a brány se zhouraly a jiné domy
se stavěr" zvláště po vyhoření před třiadvaceti