Jeden sedlák měl býti rychtářem. I ptá se bo
představený, má-li k tomu také dost rozumu.
"Vždyf vy ho tady máte nazbrt, miižete mně ho
trochu přenechat," odpovědě sedlák. - Když
jsou ty pověsti napsané, nezdají se vám už tak
směšné, jako když člověk poslouchá, jak je
odzpěvu jí; to je něco zvláštního, a vše jinak vypadá,
než když se to obyčejným hlasem povídá. Slovíčka
n o a n u jsou silně v užívání.

,K nejoblíbenějším procházkám náleží cesta
do Chrastavic. Tam jsme šli na posvícení. Přijali
nás s pravou hostinností a s upřímnou tváří. Sotva
jsme dosedli, otočila se hospodyně a přinesla
koláč. Ale jaký koláči Takovým posvícenským
koláčem podělí se celá rodina; máte na něm, kdo
co rád; tvaroh, povidlí, mák, perník a sypání
z hrozinek a mandlí Když se koláč snědl, prostřeli
jak sníh bílý ubrousek, dali majolikové talíře a
přinesli pečité. Mezi jídlem hovořili jsme s
hospodářem. Je to muž chytrý a zdravého rozumu, ale
že se často mezi německými pány potlouká, má
jazyk trochu pokaženější než druzí domácí. Vida,
že s námi upřímně mluvit může, začal jinou. My
se ho ptali, zdali přece něco ví o svých předcích,
ale o těch nevěděl ani co by za nehet vlezlo. Byl
rád, když slyšel, že mu historii půjčíme.

V hospodě bylo několik sedláků, protože
pravé posvícení teprv v pondělí nastane. Můj hoch
měl se hned k dudáku, začal mu zpívat, a dudák
mu hrál. To ti sedláci koukali a divili se, až
nebylo možná. " Ten mládeneček má notu, že by
mohl na kruchtě zpívat," pravila jedna selka, jíž
jsem za tu zdvořilost poděkovala ..