iTldyf hozl'láte, začal ji to vymíou\Tat, a tu jste
měli vidět tu spokojenost, tu radost, že mohla
mluvit, jak chtěla, a říkat nám vy. To ví Bůh,
proč tím lidem tak opovrhují, že se ubohý sám
za hloupého drží a svého krásného jazyka si
neváží!

"K. II z 2./X1I. 1845, ě. 144.

3.

iE] národním veselostem zdejším náleží k
oleda a voračky. Selská dívčí koleda
K slavíse prostřední vánoční svátek. Tu
dostane každá děvečka nebo dcera od
hospodyně.h n-ě·t a.-n-k..y, t. j. veliký koláč, dobře
máslem a smetanou zadělaný, v němž je skořice,
hrozineka mandli hojnost. Těsto se jak náleží uhněte
a- jak se tu říká - na křuplavo upeče. Hnětanku
si ale holka nenechá, ta je pro chlapce. Svobodni
chlapci a holky shluknou se pak vespolek a jdou
do města na pálení. Děvka dá chlapci hnětanku
k vodce a on jí koupí housku a jablka; to se
potom tahá a strká, zpívá a hlučí, a z krčem to
jde k musice. Při tom se musí každý opít, ženská
tak dobře jako muž~ký. a proto se také nepije
pivo, ale pá len í. - O masopustních dnech mají
vor a č k ~ První den vezmou si čhlapci muzikanty
- .totiž udy a housle - a jdou po děvkách.
Každá musí dát peníze na voračky, jak jen může,
někdy třeba pět zlatých. Která se z ní ch dá
nejvíce vidět, ta potom celý rok také nejvíce tan·