česky, ale nechf I jen když bude mluvit. Nejvíce
se bojím, že dostane děvče do m á cín e moc
(tak tu jmenuji Heimweh a řikají: Od domácí
nemoci není pomoci), ona je na mne tuze navyklá.
Pan justicial a správčí nutí sedláka, aby ji tam
dal, a Bor to udělá." Po dvoře říkají sedláku. Bor;
jinak ale Honza, selka se jmenuje po dvoře
Konopková, jindy pak Kačenka. Tak tu má křticí
jméno a příjměni své zvláštní užívání.

Po vesnici je všude tak ticho, jako by tam
živá duše nezůstávala. Okna jsou obyčejně do
dvora, a lid je na zad. Rychtářčina máma,
šedesátiletá ž~na, stála na mlatč a mlátila. Přiběhla
hned k nám a slyšíc, že se divím, jak ještě v tom
stářir mlátit může, pravila: "I co pak to, jen když
mně Pánbůh zdraví dá. Já vstanu ráno o čtyř
hodinách, nakrmím koně; ten můj hoch tuze rád
spí a zaspal by krmení; potom jdu na pole vláčet,
přijdu domů, uvařím pro chasu jídlo a po obědě
s nimi mlátitI!. Když tady leželo vojsko, vařila jsem
někdy pro 6::.mnáct mužů, oficírů i sprostých, a
mohu říci, že byli spokojeni. Já měla radši
knížete než sprostého, on si tak' nevybíral. Vždyf
mne až z Prahy zkázali pozdravovat." Všude jsem
pozorovala, že mají nad srubem holuby. Okolo
Chrastavic je nejhezčí koutek těch hor, které jsem
posud viděla, ale nikde není tak romantická krása,
jako u nás doma. Což je ale do všech krajin,
není-li v nich dobrý člověk. Nemohu vyslovit, jak
mi bylo líto, když k nám selka přišla a nebohá
ani nevěděla, jak má promluvit."Musejí_ mi
odpustit," pravila, "já jsu . hloupá . bulka.", Mt'lj: muž,