pdely. Tu ly dny byla II mne stará žena a
povídala, že zde často hoří. Já jsem se ptala na při.
činu a ona pravila: "To je tím, zlatá paní, že se
nedává božímu ohni pokrm." - "A jak to
myslíte 1" - "Od každého jídla, co na stM přijde,
má se dát něco ohni, a když něco vykypí, nemá
se nikdy hubovat; to patří ohni. Když se pak
plaménky sejdou, ptá se jeden druhého: Jak se
ty máš, a jak ty; a tu říká ten chudý oheň, že
se má zle a že se musí vystěhovat. A oheň se
stěhuje a zapálí stavení.11 - Takových pověr je
více, a lid to se vší upřímností vypravuje.

Vy nevěříte, jak hluboce ten rozpor
národního života uráží, jemuž se ani ve vlastní rodině
vyhnout nem6žeme. V kuchyni stojí selka, povídá
o své rodině, o domácnosti, mluví, jak by tiskl,
že by učeného pána zahanbila, a slova její: "Mám
holku, je jako větřice, musím ji dát do města,
aspoň se naučí stud u - snad aby ho
pozbyla,ts tím klassickým dativem znějí mi ještě v uších;
tu se strhne v pokoji křik a pláč, mlij .vlastní
synáček hořekuje, že má jít do školy - sně m e
ckým slabikářem. Já jsem si ale vzpomněla na
dobJi01.! radu a citovala pana Laube: "Man
mussie . bilden III Hoch tomu· nerozuměl, ale mlčel, ja;
ko 1ft měl uděláno.·l

Každý zvyk obrátí si tu lid bud v legendu
nebo v pohádku. Ve vsi Milovči práská pastýř
bičem, kdežto jinde obyčejně troubí. To prý vzalo
pů.,od, když sv. Vojtěch putuje do české zemi
pfišel na • vrch ke vsi a tam umdlen usnul. Tu
vyháněl pastýř stádo a troubením sv. Vojtěcha ze

17