1.

ml ohla bych začit O těžkém srdci, když jsem
M Prahu opouštěla, ale to je píseň se zná·
mou notou, tu zná každý,. kdo se s tou
drahou matkou. loučil. Mně se zdá, jako
bych byla třemi kroky celou vlast přeměřila ze
slezských hranic přes Prahu až k bavorskému
pomezí, to jsou tři obrazy a také tři grammatiky;
u severu chodi se "ulicej", v Praze se "unter·
haltujou" a na západě řekne sedlák "já jsu bul"
a dostal od toho jméno b u lák . .lak jsme přijížděli
ku Plzni, byla již silnice plna sefského lidu v pře·
krásném, bohatém kroji. Selky byly k líbání.
V Plzni jich stálo jako makovic, ale mezi všemi
ani jedna blondýnka. Za Plzni jsme se octli mezi
Němci; ačkoliv jsme měli kočího z germánského
pokolení, musil přece hospodu podle zeleného
věniku hledat, poněvadž tamějším Teuton6m
nerozuměl. Srdce mi okřálo, když " sem přijela na
místo, kde mne, domácí paní oslovi a; "Až budou
chtít maso, tak jim pro n ě pošlu." Tento čtvrtý
pád středního pohlaví je jako svaté přikázání lásky
k lidu našemu, který nám milý jazyk mateřský
v celé neporušenosti zachoval. V celém okolí maji
ti lidé řeč zlatý poklad, já poslouchám. jako u vi·
dění. Kde se jich dotknete, jako by zlaté jiskry

16