dnes každého návštěvnika krásnou polohou, zachovalostí
starodávných staveb, utěšeným klidem a čistotnou bělost·
ností. Milovník dějin najde tu nejednu vzácnou památku
významné minulosti; hluboké pohraníč~í hvozdy v
blízkém sousedství s mohutnou horou Cerchovem vábi
turistu; hlavně pak budí pozornost všech příchozich
statečný a ryzí lid "hulácký" v okolí v malebném kroji,
s původním nářečím. s bohatstvím zvyků a slavnosti.
se starožitnými zkazkami. ?;sněmi a tanci.

Když však Božena Němcová přišla do Domažlic.
nikdo nedbal ani o lid ani o dávnověkost, ba aní
o tom nevěděl; měšťanstvo a úřednictvo bylo
poněmčené a vypínajíc se v pošetilé samolibostí nad
venkovany. žilo v uzavřenosti nicotně a malicherně. Božena
Němcová snažila se jednak povznésti duševní život
v městě, jednak poznati lid na Domažlicku a i v něm
vzbuditi národní uvědomění. S měšťany a s úředníky
měla těžkou práci: marně šířila české knihy a
časopisy, marně shromaždovala kolem sebe městské paní
a dívky za účelem vzdělání, marně usilovala o českou
výchovu školskou. Všecky ty ušlechtilé snahy budily
v poněmčilém a zpátečnickém městě jen nedůvěru, a když
B. Němcová dokonce psala do českých novin o městských
poměrech domažlických. vzbouřili se Domaž1ičané proti
mladé a dle jejich do mně ní podivinské "paní komisarce" .
Redaktorem novin, do nichž posílala tyto pravdivé a
zajimavé zprávy, nebyl níkdo jiný, než jeji věrný přítel,
nejslavnější novínář český Karel Havlíček. Zcela v jeho
duchu jednala B. Němcová, když budila národní i
veřejné uvědoměni v Domažlicích, připravujíc občanstvo
.osvětou k svobodě", která tehdy svítala i národům
rakouským v nedaleké budoucnosti.