"Pruský. "

"T edy Němec."

"Ne - Žid z Kaify."

"T o je mně jedno I" a obrátil se k nám. Malá
postava, trochupoprášená, jako zde cestující každý;
kabát černý, přiošumělý, obličej kulatý a krátkým
vousem zarostlý, kaštanový vlas prostředně dlouhý
a sčísnutý po německu ke straně, na nose zlaté
brejle, pod nimiž sivé oči jenjen hrály, a přes
celou tvář úsměv kordiálnosti.

"Pánové jsou zajisté Němci," míní.
"Zajisté ne," míníme.

"No Jeruzalém je město všech národů,
svmské město! Samá nečistota, samý puch, na ulici
smetí, na domech špína, lidé protivní - oh jak
protivní! Holota arabská, turecká, židovská,
křesťanská, zlodějové, odírači -"

"Tedy jste sem nemusil lézt," vskočil do
toho syn hostinského a bledá tvář jeho byla zlostí
celá zrudlá.

"Pomalu! Co se zastáváte? Jste také z
německých rodičů."

"Ale zrozen zde a nedám si tupit vlast I"
"Bravo I" volám potěšen tím mladým, ještě
nezkaženým citem.

Mladík vyšel z jizby. Rozmrzelý Němécvstal,
obešel stůl a přikročil k vedlejšímu stolku, na
němž rozložena kniha hostů.

"Ach, tady čtu - vy pan - spisovatel z Prahy,
už dávno jsem si přál vás osobně seznat, jmeno
vaše dávno ctím" - a zasedá pln přátelské
sladkosti zase naproti.

23