DEN A NOC.

meděli pospolu v v červáncích, Den a Noc.
S Den pravil: "Ctyřmecítma dětí -
mnoho požehnání, mnoho I Jak se o ně
rozdělit? Ty dvanáct, já dvanáct, to by
snad šlo někdy a nanedlouho; ale na delší dobu
by tě to unavilo, slabou ženu. Poslyš, ženo,
jakmile nastane léto, vezmu si jich panský díl na
starost já. Už se na ně těším, na ty drobečky I
Dopřeju jim slunce a tepla, květů a ovoce, hry
a veselí; ale pak zas hodím na ně liják, proženu
je divokými větry a dám je protřást hromem.
Vidím to rád, když jsou děti trochu pocuchány je
jim to zdrávo."

Noc neodpověděla. Ale když pak slunce začlo
po nebi chodit už v smutku, když otci Dni kladla
se podzimní mha na ramena jako roucho vlečné,
a on, omrzelý, ztrácel nevědomě jedno dítě po
druhém, tu chodila matka Noc za ním a sbírala
si je. A když nastala zima a s ní dlouhá tma a
úmorné mrazy, měla jich ona již plný svůj plášť
a byla při nich od večera do rána.

17