hání ubude. Lékaře zaplatit nemohla, a věděla
také, že jsou všichni příliš zaneprázdněni, než aby
některý k ní přijíti mohl. Netrvalo to ani dvě
hodiny a dítě chystalo se na pouť do onoho'
světa. Nešťastná matka viděla, že není více pomoci,
vyndala šňůru se stříbrnými penězi, svlékla
největší a šla s ním do. Loretty. Za krátko zazněl
největší z Lorettanských zvonků, dítě zhaslo °
bylť to jeho umíráček.

Tenkráte jezdily umrlčí vozy celý den po
Praze, nakládaly ze všech domů mrtvé a když
byly plny, dovezly je do šachet na hřbitov. V
druhý den po úmrtí dítěte šla chudá vdova za
jedním z těch umrlčích vozů, aby alespoň věděla, ve
které šachtě dítě ležet bude.

Když však se domů zase navrátila, nalezla
druhé dítě svoje, roztomilou to světlovlasou
holčičku, nemocí už jak růži rozpálenou. Sotva že
minuly dvě hodiny, kráčela matka s druhým
penízkem už zase do Loretty.

Tak to šlo každým dnem, penízek se svlékal
po penízku a v Lorettě zazníval vždy menší a
menší zvonek.

Matka byla :zoufalostí již až otupělá; kráčela
němě za umrlčím vozem a ze hřbitova vracela se
tiše, aby jinému umírajícímu posloužila. Z němoty
její vytrhla ji teprve smrt posledního a nejmlad.
šího dítěte, skoro ještě nemluvněte. Když
nejmenší Lorettanský zvonek zazněl, myslila matka,
že se jí srdce utrhne.

Vyprovodila i poslední své dítě a když se
vrátila, cítila, že se nyní i jí nemoc zmocnila.

15