tradice svěže žily, ve svém uměleckém mládí a to ještě za života patriarchova
dvakráte. Jest snadno pochopiti, proč před kresbou profilu lvíhlavy
Riegrovy dal sám přednost celé sedící postavě en face, obracející se od přeplněného
psacího stolku k návštěvníku či k pozorovateli; onde jest poněkud přísný
stařec jaksi zahloubán sám do sebe, tuto náleží laskavý vůdce celému národu,
před nímž nechce míti vůbec tajemství. Léta bojů, rodinné starosti a ztráty,
politická zklamání, stranické ústrky, nakonec zdrcující prohra jsou vepsány
do monumentálních rysů kulaté slovanské hlavy a projevují se jak unaveným
postojem, tak skleslostí pěkně formovaných rukou. Za to zůstal nezhroucen
a neporušen trojí stan Riegrových velkých předností: čistě se klene čelo, sídlo
neobyčejně jasné a přimočaré inteligence; neoblomená energie promítá se
mocnou vypnulinou neobyčejných očnic; mladistvé nadšení riegrovské šlehá
z kouzelných zraků, plných ohně a záře. Ale protože obličej nenáleží muži,
nýbrž kmetu, čteme z něho spíše radu, starost, výstrahu, mravní odpovědnost
než výzvu k výboji. Celá postava Riegra, i teď na prahu osmdesátky, ilustruje
jeho heslo: "Nedejme se!" Avšak v očích a na rtech velebného starce jest
psáno: "Buďme sobě věrni!"

Na časově posledním portrétě Švabinského obrací se profesor Josef Pekař,
pevně zasazený do své garconské studovny, ke vstupujícímu návštěvníku od
práce, nechtěje se dáti příliš vyrušovati a neopouštěje ani zcela svého
zaměstnání; patrně tužkou průpravně črtá své dílo se zřejmým výrazem
učenecké kombinace ve tváři. Jest to obličej intelektuála, který neúnavně pozoruje,
zkoumá, kombinuje, soudí a hodnotí. Pod tímto krásným čelem žije úžasná
zásoba poznatků, avšak zákonně utříděných, kausalně zřetězených, zároveň
reálních i oduševnělých, které se vybavují v řadách a s jistotou, ne však jako
pomysly čistě abstraktní. Tyto statečné oči, z nichž pravé jest zkoumavě
přivřeno, pronikají kriticky nejenom k logice dějin, nezjednodušujíce si jí,1 nýbrž
i ke kořenům přítomnosti. Tyto energické rty, jejichž smyslnost dovede silný
knír jenom z části zakrýti, zvykly si formulovati úsudky věcné, ostře
vyhro
35