myslil, dokombinoval, dotvořil monumentálního dřevorytu "ke cti a chvále
malíře laureáta českého národa". Orlí pohled dravčí hlavy, povznášející se
vysoko nad hejno domácích střízlíků zůstal, a také postoj vychrtlého těla
uměleckého hidalga podržel své hrdé vzpřímení, ano, byl v definitivní versi ještě
více zdůrazněn ... na obou podobiznách tyčí se před námi a nad námi typický
duševní aristokrat zřetelně romantického rodu. Zní to přímo paradoxně, ale
dřevoryt z r. 1917 vyniká nad kresbu z r. 1901 tím, že jest zároveň daleko
reálnější i ideálnější. Vyšší iluse skutečnosti mánesovské dosáhl Švabinský,
zesíliv rysy, kterými se jeho rek řadí již fysiognomicky k uměleckým
romantikům a podtrhnuv, s nemalým smyslem pro malebnost, atributy jeho po- .
volání: divadelně zdobná úprava účesu, rokokově hravá konvalinka v
knoflikové dirce, úzký štětec v protáhlé pravici a paleta na stole, o nějž se vznosný
malíř lehce opírá - to vše jsou hodnověrné dokumenty, z nichž vydatně těženo
pro duševní karakteristiku. Ale právě v roce utrpení a zkoušek, r. 1917, šlo
M. Švabinskému o něco více než o hodnověrnou podobiznu českého
malíře
,romantika, byť povahově jakkoliv zajímavého a umělecky sebe
hodnotnějšího. Již v domácí tradici rodného Kroměříže našel Švabinský, vedle dvou tvůrců
národního programu politického, Palackého a Riegra, tvůrce národního
programu výtvarného a po jeho stopách chodil pak i v Praze, posvěcené
Mánesovou životní obětí. I neustal, dokud nemohl svým vrstevníkům a pak
potomkům odkázati tento monumentálně výrazný portrét Mánesa, hrdiny a vůdce,
obětavého průkopníka a věčně mladého pomocníka českého výtvarnictví.
Tak na velkém listu, prosyceném vědomím mravní národní odpovědnosti,
vlastním letům válečným, stojí, ba, před zraky roste Josef Mánes, duševní bratr
Boženy Němcové, umělecký blíženec Bedřicha Smetany, a my, s vděčností
k jeho důstojnému následovníku, oslovujeme hrdinu této podobizny s
důvěrou a s jistotou: "Manes, manes et manebis."

*

*

*

22