Znalec literatury si vzpomene při těchto podobiznách na řadu jiných
karakteristik současných, jež rovněž vznikly ze zevního popudu stranou
hlavních děl tvůrčích, tvoříce k nim leckdy náběh a jinde genetický doprovod,
na Šaldovy portréty západních básníků a myslitelů v Ottově Slovníku
naučném; ani tuto není to pouhý smysl pro úplnost, co nutí zastaviti se u
zapomenutých milníků při dráze za mistrovstvím.

Z těchto jenom zkonstruovaných podobizen vyznamenal umělec sám
hlavu N áprstkovu a to ne bez autokritiky tím, že ji zař.adil do přehledu svého
díla portretistického. V dokonalém souhlase s neslavnostní, nepatetickou a
skutečně civilní povahou N áprstkovou· vzkřísil kreslíř muže spravedlivého,
jak jej nazval Julius Zeyer, v celém jeho prostém občanství. Tak, oděn
pohodlně a staromódně, v širokém svém šosáku pod patriarchálním kloboukem
chodíval pražskými ulicemi, vlídný a pozorný ke všem; tak si chytrýma
svýma očima prohlížel své bližní i s jejich slabůstkami, předsudky a potřebami;
tak zapřádal rozhovory s učenci i s dětmi, s měšťany i s literáty, zároveň
moudré i žertovné, mírně se usmívaje a soukaje svou starobylou bradku. Max)
Švabinský, který se s panem Vojtou od Halánků nemohl nikdy osobně
setkati, seznamoval se sním z podobizen, z hovoru přátel a z vypravování jeho
ženy - spolupracovnice tak dlouho, až se mu na konec přece zjevil v celé
své jadrné, teplé a jaré osobitosti praktického filosofa, který ve své lásce
spojoval Čínu s Amerikou. Evokační vloha mladého mistra přinutila tu Vojtu
Náprstka k tomu, aby i jej sama pozdravil stejně jako po celý svůj mužný
a stařecký věk pozdravoval ve svém pohostinném domě všecky množitele
kulturního pokladu českého: "Nu, buďte nám vítán, kamaráde!"

*

*

*

N edlouho před prahem dvacátého století, ještě mnohem dříve,než sám
dosáhl třicítky, se Max Švabinský jako kreslíř podobizen bezpečně nachází
. a pevnou nohou nastupuje cestu, které pak již neopouští.

16