přešlo svým nositelům do krve a do morku. Jedna - a snad právě
nejčestnějšípodmínka této vášně osobnost poznati, pochopiti, vyložiti a konečně ji také
uctívati, měla posvěcení etické. Byla to přísná, někdy až krutá láska k pravdě
bez ohledu na to, zda jest osobně příjemná a obecně prospěšná; teprve v době,
prošedší kázní neúprosného realismu, mohlo docházeti dokonalého naplnění
staré, biblicky přímočaré slovo idealisty Palackého: "padni, komu padni!"
Šlo-li o studium a pak o zobrazování osobnosti, nedopouštěl tento
pravdymilovný smysl, aby se jí jakkoliv lichotilo, aby se vypouštěly rysy zkreslující
tvář či povahu, aby se nějak zkrášlovala a upravovala podle potřeby
povrchní líbivosti. Se souhlasem se dočetli čeští žáci u svého skotského učitele
drsného citátu z puritánského hrdiny, který nechtěl svému podobiznáři prominouti
ani jediné vrásky, jizvy nebo bradavice na svém zvětralém obličeji, jen když
bude vystižena pravda karakterní ... ani oni nechtěli portretovati jinak a to
nejenom líce, nýbrž také duši svých objektů.

Ovšem, synové věku vědecky vyspělého věděli také, že pro vystižení
svérázu v postavě a povaze výrazného jedince nestačí pouhá láska k pravdě a
fanatická věrnost jí; opatřovali si tedy naukovou výzbroj tak složitou a tak
vydatnou, že se o ní jejich otcům ani nezdálo. Naučili se dějezpytné heuristice,
zatím neobyčejně vyspělé a zdokonalené, a ta jim poskytovala při shledávání
pramenů a pomůcek pro poznávání individualit blahodějnou skepsi i
schopnost přesného výběru. Nemusili se obávati, že podlehnou svodu tradice,
lichotkám konvenčnosti, předsudkům populárním; před tím je kromě
metodického vyškolení chránila vysoká míra kriticismu. A pak bylo rhožno
postupovati při analytickém zkoumání individuality psychologicky a
odstraňovati dobové, společenské a rodové slupky tak dlouho, dokud se nedospělo
k individuálnímu jádru, jehož utváření nebylo pojímáno nikterak jednoduše.
Avšak pod tímto rozborem,.na pohled naukovým, se tajila vlastně umělecká
vášeň pijáků duší, básnická zvědavost na záhadu osobnosti, která je tak
příznačná tvůrcům románů a dramat, neochabující chut dušezkumců, stále
žá
II