mantického šera vykročily jeho nejmohutnější výtvory v hellénské
harmonido plného světla majestátním gestem, neodcizily ho přítomnosti. Zní vážil své
velké typy mužnosti v myšlence i v č~nu, kterým ponechával vždy realistickou
příznačnost doby, stavu i temperamentu, překládaje vše do monumentality.
Nelichotil fysiognomHm mužů, jež modeloval vždy v soustředěné plnosti
jejich postavy, neodňal jim však nic z ducha, přetvořivšího jejich hlavy. Dovedl
vždycky ohromiti své vrstevníky vystupňováním toho, co laik nazývá na
portrétu "podobnosti", avšak zároveň zavázal dějiny.k trvalé vděčnosti za to, že
několik čelných strůjců duchovního života své vlasti pojal a zachoval v jejich
podobě hrdinné.

*

*

*

Není dozajista náhodou, že soustavné a vyškolené úsilí zobraziti výtvarnou
neb slovesnou podobiznou velké osobnosti českého života přítomného i
minulého, vyšlo právě ze silné a mnohotvárné generace, která vystoupila na
veřejnost v devadesátých letech minulého stoleti.Pokolení to se klamalo samo
o sobě, mínilo-li ve svých začátcích, že připravuje půdu společenskému
kolektivismu a vítězné hromadnosti a že dochází zvláště hlubokého pochopení
dějin, svádějíc je na příčiny a podmínky sociologické; byly to jenom časové
programy, kterým se, bohudík, nedostalo realisace a právě nejméně od
výrazných zástupců této generace.

Zcela naopak, zde nastupovali velice příkří individualisté, kteří svou celou,
jak životní, tak uměleckou praksí vyznávali až nesnášenlivý kult osobnosti.
Každá individualita byla těmto odpůrcům nivelisace tím dražší, čím více se
vypínala nad průměr a zajímala je tím naléhavěji-, čím složitěji byla
organisována. V oblasti ducha a tvoření stavěli výjimku nad pravidlo a osobnostní
zvláštnost nad typ. Nehájili pouhou náhodou názor, že v umění není než
slohu individuálního, který obráží citlivým zrcadlem individuální
jedinečnost svého tvůrce; každá věta, každá metafora, každý tropus, jež byly za
těchto saturnalií individualismu stilisovány, nasvědčují, kterak toto pojeti

10