ské dědictví bez šarochovského úsměvu. Touhu po
dálce. 1'ouhu po slávě. Touhu po dobrodružství. Ale také
děs z prázdna.

Tento se dostavuje u Emila ~arocha zpravidla dříve,
než jest mu přáno pocítiti uspokojení z dobrodružství.
V úsilí, sepnouti vnuka těsněji s dědem, pojímá Viktor
Dyk tohoto "debutanta jiné doby" jako typického
zástupce "třetího kolena", jež jest po tvůrčích dědech a
dovršujících otcích předurčeno k pouhému
epigonství. Sedmnáctiletý studentík Emil, který brzy po
dědově smrti opouští domov a školu, zažívá tuto
kletbu marného a nesmyslného osudu nejprve v horkém a
zahanbujícím berlínském dobrodružství erotickém
s Boženou Medunovou, kde mu pfipadl pochybný úkol
zástupce; mladý akademik, jemuž pom&y dovolují
vyhnouti se chlebnímu studiu, zkouší to i v literatuře,
v níž vzbudí pozornost zcela pomíjivou a kde jest
předčasně zapomenut, aniž ho kdo pohřešuje. Tragická
episoda lásky s Boženou Medunovou jest poslední. partií
Emilova příběhu, jež byla v druhé versi vypracována;
ostatek jest načrtnut v pouhých nápovědech. Zvláště
hořké literární zkušenosti Emilovy, doprovázené
ukázkami jeho veršovaných i prosaických improvisací na
téma "horror vacui", nepostoupily nad stadium nahých
subjektivistických záznamů, připomínajících slovesné
počátky Dykovy.

V zamýšleném třetím díle (nazvaném rovněž jako
celek Děs pře d p ráz dne m) měl se patrně
rodinný román resignovaného maloměstského patricia
Emila ~arocha křížiti s posledním aktem z
tragikomedie spisovatele, vrátivšího se po létech marně k
literatuře ...,... a vše mělo opět, jako kdysi verše básnického
začátečníka, vyzníti únavou, smrtí, výčitkami. Rodinné

287