- kolem Emila ~arocha, hmotně zabezpečeného a
vnitlně rozvráceného diletanta života a poesie. Děd Václav
vystupuje pcozatÍm jenom episodicky v průpravném,
prvním díle a to ani ve zvláště důvěrném dorozumění
s vnukem, ani ve funkci politického hrdiny, nýbrž
spíše jako neklidný duch, puzený z pokojného domova
fantomem dálky a dobrodružství - i on, jako později
jeho vnuk, prožívá děs z prázdna jen v okruhu
subjektivním a to namnoze v zrcadlení romantickém, na něž
se i Emil ~aroch dívá s jistou dávkou ironie. Též on,
ale s větším úspěchem než Emil, usiluje v důsledném
individualismu o odvahu "býtl~ čím jest". A již v
tomto původním znění se kupí kolem "cikána" Václava
~arocha, doprovázeného starým francouzským
chansonem o Marlboroughovi, rodinná tragika, jejímiž
nositeli jest jeho žena a "strýc" Theodor; jako v podání
definitivním jest tento statečný a skeptický exotik
folií k Václavu ~arochovl', prožÍvaje v jiných oblastech
stejně mučivý horror vacui; vnitlnÍ život tohoto
Odyssea i čekajícÍ Penelopy, Emilky ~arochové, se ilustrujI
již zde úryvky ze starých listů a denIků a zprávami
tety Terézy, sestry Emilčiny. Konec Václava ~arocha,
který tak mocně zasáhl do osudů Emilových, jest však
v každé versi jiný: v první hyne děd pii srážce vlaků
v Německu na cestě do Norska, v druhé umírá klidně
v otcovském domě, když byl vyzval vnuka k společné
romantické pouti do ději~ a na mIsta své mladosti X
pozdějšÍ "jízda na Kytheru" jest tu zcela jasně
preformována i to se zletelnou perspektivou d'o osudů
Emila ~arocha, jehož osobní ,.děs pled prázdnem" stále
zůstává ústředním tématem:(děd Václav ~aroch, spíše
romantický poutník než revoluční politik, přestává
svou smrtí býti vnuku cizím a odkazuje mu
Š8rochov
286