dokument publicistického umění a národní statečnosti
připomenut byl tímto souborem; mnohá jednotná snaha
veřejně výchovná vysvitla teprve nyní v souvislosti
vývojové; i k básnickým dílům přibyla velmi cenná
pozůstalost veršovaná. Kromě několika burleskních balad
tvořil její jádro roj epigramů, spíše hravě rozmarných než
satiricky dravých a pak rozkošný malostranský feuiJIeton
ve verších "Letní vzpomínky" (z r. 1888), prosycený
milostným kouzlem jinošství .•. ještě po smrti potěšil· tu
českého čtenáře Neruda humorista.

Ale národu z celé Nerudovy pozůstalosti nejdražšími
zůstšly "Zpěvy páteční," malý cyklus vlasteneckých básní
z let 1880-1887. J"ou ovšem pouhým zlomkem
rozsáhlejšího plánu, který byl porušen několika skladbami
původu nahodile příležitostného a Neruda sám si
představoval monumentálnější výstavbu celku, určeného potřebě
velkých chvil národních jako Smetanova "Libuše", ale i to,
co bylo provedeno, stačí na breviář vlastenecký. Nejinak
než polští mesianisté-romantikové pojal Nernda ideu
národni nábožensky a mvsticky: Čechové, lid lví, usedlý
v zemi kalicha, obětoval se za svobodu lidstva, ale v jejím
znamení opět vstane k poslání vůdčímu. Jak hořko, ale jak
slavno jest žiti v zemi věčného Velkého pátku; jak
opojno, ale jak i odpovědno náležeti k národu, jehož heslo zní
"jen dáll"; jak krásné jest zapříti sebe sama a chystati
budoucnost, kdy vzejde v Čechách bílý den a plno růží
kolem I" Tuto zvláštní syntésu národního liberalismu a
citové ekstase politických nadějí a osobních paroxysrnů,
chmurných sebeobžal.ob a jásavých tušení vyslovil Jan
Neruda zcela osobitým slohem, který má z "Písní
kosmických" hymnicl<ý vzlet a z "Ballad a romancí" výraz
formulovitě zkrojený a prostonárodně hutný. Jan Neruda
zhustil v těchto desíti zpěvech celý svůj vývoj, od
evropanství k národnosti, od záporu ke kladu, od skepse k víře,
od nedůvěry k lásce, svou sebezapíravou dráhu pokory a

24