sobil na dorůstajícího chlapce pražský svět malých lidí,
do něhož synek proletářský náležel a jehož tvrdou kázeň
mu neúprosně vštěpoval drsný otec - doma poznal hoch
tíhu chudoby, ve škole pokoření proletáře, brzy si
uvědomil, jak v poněmčeném rodišti za úřednické a vojenské
nadvlády útisk sociální jest spojen s ústrkem národním
- rok 1848 žil v jeho paměti jako krátká zora
osvobození z této dvojnásobné poroby. Jako pozdní dítě starých
rodičli vyznačoval se hrdý a nemluvný chlapec
předčasnou zralostí; dědictví matčino, hluboký a horoucí cit,
přelo se v něm od mladosti s podilem oteckým, nedůvě·
řivým a pošklebným rozumem. Gymnasijní léta na Malé
Straně a na Starém městě vedle obzoru literárního a
výcviku slohového přinesla již probuzení národní a s ním
první styky se souvěkovci, zanícenými pro stejné
myšlenky; když N eruda devatenáctiletý maturoval, byl v
podstatě rozhodnut pro dráhu literární a novinářskou.

Ale nenastoupil jí přímo, neboť úvahy hmotné a ohledy
rodinné povzbuzovaly jej hledati rychle bezpečného
chleba. Staří a nuzní rodiče chtěli v tehdejším duchu
reakčním, aby hledal štěstí jako kněz neb úředník, avšak
jeho sama, ještě v tradicích buditelských, vábilo spíše
působení profesorské, pro něž se připravil filologickými
studiemi. Než, když okusil časně sladkého jedu literární
slávy - s 20 roky otiskl s pseudonymem Janka Hovory
první báseň, baladu "Oběšenec", jako 23letý vydal již
knihu lyriky a rok na to jako účastník almanachu "Máje"
- stanul v popředí literárního dorostu, když se rozhlédl
trochu ve společnosti, která se zvědavostí, ale i s
nedůvěrou vítala hranatého bohéma, ironického společníka,
ohnivého tanečníka, když bezohledně prozkoumal vlastní
nitro, poznal, že jeho osudovým posláním jest státi se
volným spisovatelem a svobodomyslným novínářem. Nešlo
o to získati souhlas rodičů, na nichž hrdina svépomoci
od studentských let byl nezávislý; tíže bylo zříci se
dáv
9