ným pádem reakce přihlašovali se mladí a čilí dědicové těchto ideí a projevovali se jako uvědomělí členové sourodé generace, která v chlapeckých létech zažila rok 1848 a nyní dozrávala k plodnému jinošství. Mladí ti bouřliváci básničtí i političtí, připojili k českému máchovskému a havlíčkovskému dědictví plodné prvky převzaté z pokročilé Evropy západní: zájem o společenskou emancipaci tříd hospodářsky utištěných, reformní pochopení mravních otázek, smysl pro životní práva ženina; vedle básnictví a novinářství považovali kritiku za zvláště dů· ležitou složku písemnictví; zavrhovali romantiku a přikláněli se k realismu, který pronikavě studuje a nepokrytě líčí život až do jeho utajených záhybů; proti citovosti se bránili zkumným, někdy i posměšným rozumem. Nejprve se zorganisovalo toto pokolení literárně, vytknuvši za prudkých srážek svůj rozpor se staršími spisovateli; když obnovený konstitucionalismus v Rakousku uvolnil politický tisk, vystoupili mladí literáti také v sevřeném šiku žurnalistickém. Tato opravdu hrdinská generace, jež vlastně založila moderní písemnictví české, nazvala se sama "Májovou", velice příznačně podle almanachu "Máje", kterým se r. 1858 hned při ustavení přihlásila ke K. H. Máchoví. Za vůdce tohoto pokolení byl od sama počátku obecně považován básník a kritik, novinář a polemik Jan Neruda, zároveň svérázná osobnost i důmyslný organisátor. Na rozdíl od většiny českých básníků, kteří přišli z venkova, byl JanNeruda pražské dítě; jako syn kantinského Antonína a posluhovačky Barbory narodil se dne 10. července 1834 v újezdských kasárnách na Malé Straně a celé chlapectví i jinošství ztrávil v Ostruhové ulici pod královským hradem; tam započal i svou činnost slovesnou v památném domě "u dvou slunců" Č. p. 233. Méně než starodávná Praha tradiční, v jejíchž chrámových a církevních náladách žila Nerudova prostoduše nábožná matka, pli 8