.JAN NERUDA Když se na sklonku před březnového období vyžívaly myšlenky, jimiž byl český národ duchovně obrozen v první polovici devatenáctého století, zosobňovaly dvě výrazné postavy našeho písemnictví nový obsah životní, který se měl státi základem dalšího rozvoje obrozeného národa: básník Karel Hynek Mácha a publicista Karel Havlíček Borovský. Nebylo bez významu, že tu vedle básnika stál novinář a politický buditel; doba, již zralá k tomu, aby obrozeni jazykové, literární a vědecké bylo přeneseno také do občanského života veřejného, přímo si žádala mužů, kteří by všemu lidu tlumočili výsledky myšlenkového i mravního úsili duchovních tvůrců. Předčasně podlomený pěvec "Máje" K. H. Mácha vyslovil již v třicátých létech čistě moderní požadavek úplné svobody básníkovy, nepodvazované žádnými ohledy a tendencemi: básník, vzdělaný poesií i filosofií světovou, vyslov pravdivě a plně všecko, čeho se dotrpěl, domyslil a docítil, vytvoř pro tento životný obsah samostatnou a přilehavou formu a hledej pod svou osob ni zkušeností hodnoty obecně lidské. Neohrožený redaktor "Národních novin" a "Slovana" K. Havlíček Borovský hlásal za soumraku předrevolučního absolutismu, pak za krátkého úsvitu konstituce a nejrozhodněji za nové reakce nutnost politické obrody v duchu demokratickém, na základě konstitučních, podle zásad osvícené svobodomyslnosti a ukládal s plným vědomím odpovědnosti českým novinářům, aby tento program důtklivě a srozumitelně šířili v lidu; sám byl státním zpátečnictvím zdolán již na prahu slibného mužstvÍ. Na počátku padesátých let, kdy rakou.,ský absolutismus dovedl na dobro udusiti veřejný život v Cechách a na Moravě a když se myšlenkový ruch sluyl v studovnách učenců, zdálo se jakoby vzácné símě Máchovo a Havlíčkovo bylo ve vyprahlé půdě zhynulo navždy. Ale ještě před rozhod 7