42

Aj ti hrajou - jako nikdy I.
tváře dmou se, lítá ruka ˜
písnička tak mlaskně skočná,
že až Petru nohou cuká.

Zmlkli. Z řady vystoup' Brichta.
vyšňořený. oholený.

býval kaprál u hulánů,

dnes je řečník VyVolený.

Postavili se, salutuje,

hrubě spusW: "Kriste pane, °
my nevíme, co je psáno,

ale víme, co se stane.

Ty jsi - já jsem - ba jsme všidJllÍ
povídáme - k baž> chvále -"

v tom se zajik' - jazyk ztmul

a nemi'Iže o hles dále.

Ruka v úzkostech se svírá,

ret se jako lupen chvěje
""Ty's to vyveď!"" Petr nahlas
ze sna hulánu se směje.

JežÍŠek však milostivě:

"Vškhni jste mé hodné děti.
vaše duše po skonání
hupky na nebe si vletí."

A teď houfně zpívajíce
předstupují hospodyně.
podávají v pytlích, koších.
dobrého co po dědině.