24

Ti kdyby zaplakali pro národu hoře,

to černé jezero by vzrostlo v 6erné moře,

ti kdyby z živý'ch prsou vzdechli, pozaštknuli.
svým vzdechem jezero by z břehů vymrsknuli!
Ach nekliden je asi pod vodami sen

a po'rván vzdechy těch, již spolu dole ležÍ,
však jsou to umrlců již tiché vzdedlY jen,
a povrchem to jako lehký mrazík běží.

Snad podsvětí nás všech zde v podjezeruÍlll šeru.

Já zíral k horám kdysi v letním pološeru

a zřel. že lesní strání. hlubnou v skalách slují
kés divné postavy jak voje sestupují.

Ne lidské podoby, jen proutky mlhy spíš

skrz kmeny tiskly se a s větve k větvi nesly,
než oko dostřehlo, již byly blíž a níž,

až jako šedý oblak na hladinu sklesly,

Ach smrt jich sílá denně od živoucích stolu,
že nestačí noc celá k podsvětí jim dolů,

a ranní hodiny když bílé světlo tkají,

ty zbyh~ stíny v lesy kol se utíkají.

Ba kdykoli jsem vstoup' v těch černý,ch lesů lem,

hned divné šepoty jsem slýchal v kirokův ruchu .

a v náhle nepokojných tepnách cítil jsem.

že na mne z tmavých houštin zírá oko duchů.

Jen nahni se a zři ty hnědé rostlin nitě.

jak pod vodou se předou v pestře krásné sítě p
tam musí ntCO být, v té vodě nezčeřené,

a musí se cos kr~·t v té tůni nczměřcné!