8

tečnost vyložená se silnou mravní -opravdovosti ·nastu·
puje· místo bájeslovných a tajemných vztahů.

Nesporně byl mladý Neruda z Erbenových žáků nej.
významnčjší: aby však byl opravdovým velkým
balIadikem, k tomu scházelo mu po "Knihách veršů" mnoho.
Byl příliš střízlivým, rozumovým a vypočítavým básníkem.
který nedovedl svého čtenáře naplniti onou iIlusí,
která jest nutna pro dokonalý umělecký požitek z každé
ballady; žádáť pravá ballada jako legenda, aby ji
čtenář četl s naívní mysli, - ale tehdy Neruda, kritik,
satirik, ironik, úmyslně každou naivnost rušil a
rozplašoval. V Nerudových 'balladáchz "Knih veršů" bylo
příliš mnoho chtěného, zamýšleného a vykombinovaného
žívlu, kdežto bezprostřední a prudce osobní zažitky
scházely. K tomu všemu se musil Neruda protrpěti
v mužných svých létech, v samotě opuštěného a
mládeneckého žítí, v létech choroby a stesku: dlouhá ob.
dobí, kdy jeho lyrika zcela umlkla, posvěcena jsou
právě úsilím o takové prchloubení bytosti. Teprve
když. zocelil a ucelil takto svou povahu, vrátil se
k básnictví: v "Písních kosmických" jako hloubající
lyrik. v "Balladách a romancích" spíše jako věcný,
předmětný básník výpravný.

Na rozdíl od většiny epiků nevymýtil Neruda z věnce
osmnácti Lásní, jež velmi libovolně nazývá balladami
a romancemi, živlů osobně lyrických; naopak mohli
bychom říci, že Neruda velmi uměle konstruuje pří.
běhy bal'adického rázu proto, aby ukryl v nich svoje
city, myšlenky, tužby, - čím známe Nerudovu vnitřni
osobnost lépe, tím více ohlasů jeho duše nacházíme
v "Balladách a romancích". Velkého básníka mateřské