jdtě častěji, nerad bych však proto nadobro odložil vábný a
vděčný úkol. jakým jest osvětlení duše Prahy empirové.

*

Podávám .Prahu barokníc v přesně stejném znění, jaké měla
v prvním vydání roku 1915. Mnoho se v barokní Praze zatím
změnilo: marianský sloup na Staroměstském náměstí padl za
obět fanatismu velké revoluční chvíle, ruch úřadů mladé
republiky vyplašil ze šlechtických paláců zádumčivé ticho, na hradě
pražském, vráceném osvobozeným národem původnimu státnímu
účelu, již neobcházejí přeludy a stíny. I bylo by čtenáři dnes
nemožno zažíti v Praze barokní ony dojmy a nálady, o nichž
vypravuje a je! kulturně psychologicky vykládá tato knížečka. To
mně však nedává práva, abych na ní cokoliv měnil. V dobách
dnes již minulých prožil jsem barokní duši Prahy jako
bezprostřední skutečnost, pomníkem tohoto prožitku, sotva jen
osobního, budiž můj essay i v budoucnu.