nost dialektiků rozkoše, dráždivý půvab zakázaného.
Z barokních sochařů dávají se dva mistři, tragický
Braun a sentimentální Jackl, mocně inspirovati po=
zemskou láskou a přetvořuJí Ji stále v nebeské sjedno.
cení mystické. Pater Seraphicus, svatý Bernard, klesá
v slastném vytržení na kolena před Madonnou jako
vášnivý milenec a šeptaje sám horoucí »ave«, čte se
rtů svojí Vyvolené opojné slovo »fiat«. Tvůrce kře.
sťanské filosofie, svatý Tomáš Akvinský, přijímá roze·
chvěn a roztoužen knihu z rukou Královniných a
omdlévá nejvyšší pýchou pokorného mnicha, čta mezi
listy napsaná slova Její rukou» bene scri psistl«. V měk.
kém pohybu nevýslovné něhy sklání se Kristus s kříže
a klaae jako přítel, jako bratr, jako ženich pravou ruku
kolem toužebn~ šíje ctihodné cisterciačky svaté Luit.
gardy, která, klesajíc takřka rozkoší nad touto milosti.
plnou chvílí, zachycuje se rukou lehce plynoucí z
řasnatého šatu horkých kolen Spasitelových. Někdy za
dnů mlhavých a zakalených se zdá, Jakoby toto sou.
soší, modelované lehce a hebce v pískovci světlém a
pórovitém, bylo jen zhuštěným šedivým oblakem, se.
šinuvším se k obrubě mostu a snoubícím se na
okamžik se zemí ... Lze si představiti většího vítězství
plastického genia Braunova, jenž si přál, aby jeho sochy
se vznášely a netyčily?

Svatyně barokní mají často příchuť erotickou;
neprováděl nadarmo nejmužnější řád, Tovaryšstvo Ježíšovo,
soustavnou diplomacii s kultem Mariiným. Panna
Maria přestává v této době býti Madonnou s dítětem
v náručí a stává se velkou dámou, světačkou, krá.

35