nemohlo býti místa pro světlý a klidný zJev výmluv .•.
ného kazatele, jenž v šerém šatě, pod širým nebem
českého venkova, soustředil kolem sebe vděčné mlčení
lidového zástupu, spiatého v bratrství prostou silou
slova božího, českého slova božího~

Kráčeje po Karlově mostě, měl nábožný poutník před
sebou v oblacích posvátný ten stánek. Aby byl však
hoden vstoupiti do něho a požívati všech milostí tam
utajených, posiloval se přímluvou a příkladem
zkamenělých světců. Soudci kynul vlídně sv. Ivo, lékaře
vítali sv. Kosma a Damián, učitel nacházel ochránce
v Mikuláši T olentinském, Iibomudřec vzhlížel s
důvěrou ke králi misionářů a zároveň k učenci, Františku
Xaverskému. Zeny zvala sv. Luitgarda k lásce
nebeské, sv. Alžběta k dílům dobročinnosti, sv. Anna
k rodinné něze. 'Juda Tadeáš hlásal chválu přátelství,
Vincenc Ferrerský vznešenost misií, Jan z Mathy a
Felix z Valois důležitost vykupování z otroctví. Ale
jako vladaři této církve vítězné a pomocné trůnili
vysoko ve vzduchu tři tvůrcové jesuitství, postavou obři,
s posunem imperativním, obklopeni přímo zástupem
duchovních poddaných, František Xaverský,
František Borgiáš a nade všecky Ignác z Loyoly. Nebot
jak volá v roznícení plamenný a květnatý kazatel té
doby, Hynek Bílovský, v knize »Coelum vivumc,
vydané r, 1714: »Eia, vivat Ignatius, vivat
Tovaryšstvo Ježíšovo! Vivat matka, rodička a zázrak světa,
vivat svaté církve srdce, zarmoucených potěšení,
matka všech duchovních řádů, ano matka všech lidí! c
Karlův most jest symbolickÝ!l1 obrazem pravé cesty