výmluvnost a květnatost kazateh.1. Divoké vzrušení
barokní masy, bombastické hromadění motivů,
rozmarná nepravidelnosc nakupených detailů - to vše
zkroceno jest na těchto palácových stavbách velkých
rodů XVII. a XVIII. věku jednotící a sebevědomou
vůlí, která plyne z bezpečného pocitu šlechtictví a
výlučnosti. Pražské barokní kostely a kaple volají na
nás hned pateticky, hned s exaltovanou nábožností,
abychom neváhali vstoupiti a hledativjejich prostorách
polehčení nebo milost. Avšak šlechtické paláce mlčí
před námi hrdě a povýšeně, nebo usmívají se
nanejvýše na důkaz své vlídné milostivosti, zahalujíce svůj
vnitřek za fasádu, která má výraz velkého pána při
slyšení. Některé z těchto šlechtických staveb
barokních, pokud zachovány jsou ještě jejich zelené kulisy
stromové, jsou s to, aby vyléčily duši z nervosního
chvatu a z hlučné horečky moderní existence: až bu
•deme upachtěni a zemdleni, oddejme se pozorování pa.
láce Nosticova nebo Fíírstenberského; až černý
smutek, sepředený ze sazí a pesimismu, lehne nám na
srdce, neopomeňme projíti se ulicí Vlašskou či
Letenskou, - vážné mlčení paláců a vlídný styk se starými
stromy občerství nás.

Snad dočkáme se jednou, že dějepisec, dovedoucí čísti
z mluvy kamenů řeč duší, napíše nám historii
stavitelské rodiny Luraghovy, která od konce XVII. sto
•letí shromáždila ve třech pokoleních celou řadu mistrů
tohoto panského baroka; vedle Dientzenhoferů je to
mezi pražskými architekty skupina nejzajímavější.
Není asi bez významu, že první práce luraghovské



25