ských hrdinách bezohledné vOle j~st vyhnán
renesanční individualism do zámezí.

Jesuitský řád přenesl jej do oblasti víry a církve a dal
mu zvláštní strohou příkrost. Na dně svých temných
duší jsou Ignác z Loyoly, František Borgiáš i Petr Cae
nisius, nebo jejich slabší, čeští blíženci, válečný vůdce
studentů Jiří Plachý ve věku XVII. a krutý ohař ka~
cířů Antonín Koniáš v XVIII. století, studené, vy
•počítavé povahy, které znají jedinou hybnou sílu:
vůli k moci, jest jim jedno, zda meč, kazatelna či kniha
nutí oslepené a přehlušené zástupy věřícího astra
.•chujícího se lidu pod jejich panství. Pronikají ledovým
bystrozrakem až k ukrytým kořenům lidských přání
i slabostí, prohlédají a zužitkovávají poměry svým
houževnatým smyslem reálních politiků, zapřahají
praktický rozum a neúchylnou vůli do služeb rozsáhlé
a důmyslné organisace. Jsou agenty božími, hejtmany
církevními, diplomaty svého řádu: vše s krajním
napětím sil, vše s přímočarou důsledností, vše s
dramatickým soustředěním. Byli bud sami zprvu státníky
či vojáky nebo pocházeli alespoň z diplomatických
nebo válečnických rodů, nezapomněli toho nikdy ve
své duchovní kariéře. Když jim architekti budovali
řádové domy, přikázali jim, aby do stavby vložili pří
.•krou kázeň kasáren či vězení; ve svých chrámech
hromadili rádi plastické nebo malované výjevy z bojů,
neunavovalo je dívati se na zápas archanděla Michala
s dáblem v různých obměnách.

Ale zpod dna jejičh duší, praktických až k střízlivosti,
pracovitých až k mechanismu, účelných až k
sucho
21