kolísal neustále mezi národy a kulturami. S malíři
1s milenkou mluvil italsky, se zpovědníkem a Bohem
španělsky, s vyslanci a hvězdáři německy, s odbojný
•mi poddanými česky. Shledav posléze, že všichni roz
•umějí sice jeho slovům, ale nikoliv jeho myšlenkám,
zahalil se do tvrdého a těžkého mlčení, jaké posud
děsivě táboří 'l hradních nádvořích.

Neminulo mnoho let, a vítěz bělohorský rozdal a roz
•prodal statky a jmění rebelů španělským, vlašským a
německým generálům; čeští šlechtici vozili si nevěsty
z !talie; synové starodávných rodů domácích, Vilém
Slavata z Chlumu a z Košumberka, Albrecht z Vald
•štýna, Heřman Cernín z Chudenic povlaštili se ná .•
božensky i kulturně na školách za Alpami; duchovní
řádové od jesuitů až po karmelitány přinášeli do nové
protireformační provincie španělskou ideologii a sensi
•bHitu.

Jsou v Praze doposud místa a zátiší, odkud nedovedlo
nic vypuditi této kolonisace citího ducha a román .•
ského naladění. . . a tam jest Praha nejbaroknější.

Chceme .• li prožíti kus italského jara v Praze, stačí,
abychom ztrávili odpůldne v blízkosti V.aldštýnova
paláce. Popínavé rostliny vyšplhaly se na drobné
gloriety na terasách; převislé keře a exotické stromy
zakryly přístup ke křehkým saHám terrenám; břečta
•ny obrostly těžkým svým krajkovím biskytové vázy
i bájeslovné sochy odumřelých obličejů, - a tak na
hrdých rampách, zvedajících se až k světlým balko
•nům pražského hradu, zmizela vlašská zahradní arch i-