{byt nevyslovenými> šlechtických a kněžských svých
zákazníků, barokní mistři dláta i štětce
nerozpakovali se podávati ve svých dílech syntesu vášní, jimiž
sami byli stravováni. Takto vynalézali však zároveň
světská lákadla, kterými číhala protireformace na duše
jako ptáčník důmyslný a nebezpečný.

Ještě dnes poutník pokrytý potem i prachem ulice,
utíká se důvěrně do podloubí oltářovité fasády podivu"
hodného chrámu sv. Salvatora a procházeje se klidně
mezi jeho vlašskými sloupy, vdechuje žíznivě studený
vzduch, proudící z růžového dna chrámu, ponořeného
hluboko do země ... Jak asi toužila srdce XVII. věku,
usmýkaná vřavou doby, potopiti se zcela do těchto
mrazivých proudů a utonouti v nich! S kamenné log"
gie houpající se na těchto obloucích a sloupech žeh
•nají a kynou obrovští světci, biskupové a papeži,
filosofové a spisovatelé církevní v tiarách a infulích,
a přehlušuje ..• li dnes lomoz tramvají, rachot vozů a křik
chodců slova učeného jejich disputu, mluví o něm
alespoň jejich veliká a přesvědčivá gesta, tak vražedná
pro protější novogotickou ztrnulou sochu Karla IV.
Jako se slétají teď ptáci na kovové větve pozlacených
kytic, které na balustrádě rytmicky se střídají se so.
chami, tak slétaly se duše lidí, prahnou cích po roz .•
řešení dogmatických krisí, pod ochranu těch kamen
•ných dialektiků, zatím co ženská srdce oddávala se
v důvěře laskavému úsměvu Spasitele, jenž ze stin.
ného výklenku pod trojhranným štítem volal a zval
k sobě.

Jak vám, • svůdní a nebezpeční mistři katolické re .•

Tf}