ratolest stromu, který přestal bytí součástkou přírodYI
masivní zdivo a těžké kování shlíží pohrdlivě na
trpasličí postavu i osud osamělého chodce. Ale
dokud poutník se znepokojuje materiální nicotou a pře.
chodní ubohostí svého bytí, dokud se bojí a mate,
neporozuměl řeči a vůli přítomného genia loci. Ten
patosem své síly donutí jej, aby se rozhodl.
Chrámová hudba proudící ze dveří a oken po pravici
vábí: Vrhni se, zbloudilé srdce, do kypivých vln
rozbouřeného citu, které v ekstasi lásky a rozkoše
nekonečným mořem víry a milosti ponesou tebe až k slun
•nému břehu, na němž se tyčí boží trůn! Po levici však
pevné stavivo řádového domu, který byl krbem orga·
nisace a výboje, chmuří se v příkrém mementu: Do"
kaž, synu boží a sluho církve, exaltací své svobodné
a mocné vůle, že jsi hrdinou; odříkej se nebo bojuj,
panuj nebo tvoř, hroma,ď kolem sebe bohatství nebo
žáky, a posledním tvým vítězstvím bude, že procitneš
jako hejtman nebeského vojska!

Mistři, kteří zbudovali barokní Prahu, zazdili do svých
děl odpovědi na tyto naléhavé požadavky. lIJ

7