konvalescentní doby rozkvetly v gotice vladislavské,
která svou chudobu konstruktivních myšlenek
dovedla zakrýti ornamentálním bohatstvím baldachýnů,
oblouků, sošek, fiál a květů, přechylujíc se ve zbož.
ňování plně rozvité přírody mimoděk k renesanci.
Ani tato gotika se nevyžila v Praze cele, a její pa ••.
mátky jsou v městském celku pouhými torsy, takže
tážíce se onoho genia loci po jeho vděkuplné
podstatě, dostáváme odpovědi kusé a trhané.

Zběsilost banausů a hmotařské podnikatelství nasa ••.
dily všecky páky, aby nadobro vypudily z obvodu
našeho města empirovou duši, která melancholickou
výčitkou pozdravuje nás z průčelí celnice na Josef.
ském náptěstí, tak mohutného ve své klidné jednodu
•.chosti. Usměvný a mírný ten genius, který počátkem
devatenáctého století se díval v jasných a pohodlných
místnostech přes rámě vybraným učencům skládají.
cím klasicisující jinotaje nebo našeptával citlivým a
štíhlým dámám při procházce růžovým sadem fran ••.
couzské verše, prchl z Prahy na periferii, ukryl se
v pustnoucích letohrádcích mezi vinicemi, usnul na
chvílích v zapomenutých dvorcích na rozhraní mezi
předměstím a venkovem, a probudiv se, byl odtamtud
stihán až mezi patetické pomníky hřbitova
olšanského a košířského s antickými emblemy ... zdaž ne •.
ztratí tam v zahradách smrti genius Prahy empirové
svou poslední skutečnost?

Leč tato trojí božstva místní - a mohli bychom snad
rozmnožiti jejich počet - dlužno v Praze usilovně
hledati, než obrátí k nám svou tvář zastřenou mlhou

5