putující o sohtilitáeh bohosloví po tp"dsobě
Sorbonny, měla shlížeti s výše obrovská katedrála,
vyvrcholující architektonickou i myšlenkovou koncepci gotí.
ckého a francouzského krále ... Ale dóm svatovítský
zůstal obrovským zlomkem, kouzelný sen o gotickém
městě přehlušily bouře, dunící neodvratným triumfem
střízlivého a příkriho křestanství praktického, jež lépe
hovělo slovanskému kmeni než francouzská kulturní
pohádka
.-
Gotická duše Prahy Karlovy, přísně církevní a spo •.
lečensky velmi výlučná, liší se podstatně od onoho
životního slohu, jenž půvabně zkameněl v Prašné
bráně a ve věžích mosteckých s celou jejich košatou,
mladě pučící a marnotratně kvetoucí ornamentikou,
s tou rozkošně fantastickou spletí motivů přírodních
a architektonických. Rozumíme jen dopola velmi roz;
marnému a světskému božstvu doby vladislavské,
jemuž sloužil dychtivě jiskrný a oslnivý bakalář Ma;
touš Rejsek, a jehož chválu zpíval trochu rozkošnický,
trochu unuděný, trochu strojený básník časné rene;
sance české, pan Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic.

Na rozhraní XV. a XVI. století byli všickni umdleni
bouřemi vel1(ých občanských válek a fanatismy pří;
krých náboženských koncepcí,. prahli po klidu v exi
•stenci vyrovnané a barvité; dekorovali si život
selankovitou přírodou a arabeskovým uměním,. Iibovalí si
ve hře a v půvabném rozmaru,. měli spíše smysl pro
graciosní drobnůstky a podružné ornamenty, než pro
velkou linii myšlenky a krásy. Tyto mírné ideály re·