Jděme za zimního podvečera, kdy leží na střechách
sníh a v duši vonné teplo vánoc, do chrámu svatého
Víta; vyčkejme chvíle, kdy infulovaní kanovníci
vždycky věrné kapituly pražské půjdou do kaple
svatováclavské, zpívajíce hymnus dvanáctého věku
»Hospodine, pomiluj ny«; vstupme s nimi do kaple,
abychom pozorovali, kterak dým liturgického kadidla
krouží llOlem útlých postav na freskách a kolem září
•cích chrysoprasů i ametystů ve výplních; toulejme se
potom kolem chrámu,kde mezi sněhem černají se vlídné
květy fiál a obludné výsměchy chrličů a obraťme se
posléze ke kostelu svatého Jiří - kdo z nás neuvěří,
že Praha má doposud gotickou duši?

Veliký tvůrce gotické Prahy, Francouz, jejž osud uči
•ni! vladařem severní říše, středověký ekstatik, posu
•nutý až na rozhraní starého řádu, kdy praktické kře
•sianství a pohanská renesance ukládaly již o bezži
•votí církevně gotické kultury, Karel IV., jímán hyl
po celý život nevyléčitelnou nostalgií po domově svého
srdce, po Paříži. Synovec francouzského krále a žák
francouzského papeže připodobňoval Prahu neustále
gotické metropoli nad Seinou. Francouzští architekti
a sochaři vztyčili odvážné klenby a roztouženě štíhlé
vížky ve středu zmohutnělého města i na jeho daleko
posunutém obvodu; promítli stíny oblouků mostních
i přepychové věže při vstupu na Staré město na jas
•nou hladinu vodní; rozsvítili v ulicích měšťanských a
kupeckých bílé arkýře zarostlé křehkým a lehkým lu
•pením gotické ornamentiky ... a na tuto lucembur
•skou Paříž, modlící se II: francouzským světicím a di
s
3