47

rakterovým vzorem, neb aby ve svých dílech vytvářel ideální
cha~tery, zasluhující napodoben!, k němuž by vábila suggestivDost
uměleckých prostředků díla. ?-.1emaje smyslu pro formu slovesných
vS'tvorů, čl. to ani pro formu vnější, kterou se zabývá formální poetika,
ani pro formu vnitl'ní, jejíž zákony instinktivně odhaluje psychologie
básnick~ho tvoi-ení, omezoval se Boeme ph svých rozborech
téměivýlučně na obsah clíla a na jeho vztahy k ostatnímu životu. Nechápaje
aesthetické illuse děl literárních, stavěl je na stejný stupeň se
skutečnými událostmi a obklopoval je tý"mž dýmem duchaplných, vtipných,
ale nahodilých a nesoustavných úvah, jimiž provázel jevy života
vel-ejného i společenského.

Boerne sám jasně si uvědomil toto neliterární stanovisko a tuto
nekritickou methodu, ale jsa pevně přesvědčen o jejich úspěšnosti a



účelnost~ užíval jich soustavně, ba snažil se najíti pro ně zvláštní

formulaci i zvláštní termin. Oznamuje vycházení chystané revue »Die
W age« formuloval takto její program: »Die \Vage wird besprechen:
das biirgerliche Leben, clie \Vissenschaft unci die Kunst, vorziiglich
aber clíc hel1tíge Einheit aHer clrei. Denn nicht die Kraft und díe
Bewegung des etXstcn, nicht clie Furchtbarkeit der anclem, nicht die
Bliite der drittcn vermag fiir sich a11ein die Menschlichkeit zu
heseligen; nm ihre Verbindung kann es.« Když byl po th léta, provázen
zájmem celého literárního světa německého, uskutečňoval v časopÍse
znamenitě řízeném tento pIána když obecenstvo oblíbilo si tuto směs
kritiky a causerie, vyjednával po zaniknutí »Wage« s Boernem
nakladatel Cotta () založení samostatného kritického listu. Podnik se
neuskutečnil, ale jest zachováno neobyčejně obsažné a poučné votum
Boeme~vo, v kterém nerozvíjí pouze program chystaného listu, ný-brž
i kritický prográm svúj vůbec. Naznačiv, že by se emancipoval od
běžného a mechanického posuzování nový-ch knih, jak přináší čas
a náhoda, i ocl pohodlného vyjímání jednotlivostí ať zábavných 3ť
poučných, ukazuje, že by dal listu nový účel. »Der Zweck des Blattes
aber musste sein, die Littemtur mít dem Leben a, h. die ldecll mil
der wirklichen [lVelf verbinden. Diese Verbinclung geschieht auf
zweierlei Art, indem man entwec1er vom Buche zum Leben
herabcder vom Leben zum Buche hinaufsteigt. Erscheint ein Werk, es
sei nun gut oder schlecht, so wiirde es der Porm nach rezensiert
wercí~n, dem \Yesen nach wiirde gezeigt werelen, wie die darin
ausgesprochenen Ideen mit der wirklichen W cIt in Verbindung stehen, oder
in Verbindung gesetzt werden konnen, oder wie die Ausfiihrung
so1cher Idee schii#dlich w~ire. Jede \Vissenschaft "vie jede Kunst hat