23

a bez hutné plastiky, InJstn detailu, odstím~hudebních valeurll.
Romantická jest Menzelova záliba pro venkov, pro volnou pi-írodu, pro
samotu lesa a jeho' odpor k mechanismu velkoměstského života,
světácké společnosti, moderní složitosti, Romantický jest jeho kult
národni pllvodnosti, lidové rázovitosti, kmenové samorostlosti; jeho
zájem o lidové tradice, o cykly národních pověstí, o báchorky a písně,
Romantické j sou formy jeho C[uasi-belletristických děl: aforistická
forma jeho kousavých »Streck7'erse« (1823), báchorkovitý rámec
jeho literární komedie »Riibe:::alll« (1829), jeho zpc'tžděný
neorganický román »Furore« (1851).

Ale tato romantika Menzelova jest v}'slovně romantika pozdní
asi v té formě, jak ji vyznávalo druhé desetiletí XIX. století.
Naprosto chybí souvislost.s první romantickou školou jenskou: ani
novoplatonisl~ Novalisťív, ~ni Fichteova individualistická progres"Sivní
universalita ani idea centrálniho bodu vlastní Friedrichu Schlegelovi
neleží na dně názoru Menzelova právě tak, jako jest mu cizí idea
progressivní poesíe uníversální, vypracovaná Augustem \Vilhelmem
Schlegelem. Zástupce této ranní romantiky Menzel pi-ímo odmítá,
poldádaje je spíše za epigony směru Goetheova, renaissanční
graekomanie a necharakterního kosmopolitismu; jejich individualistickou
ethiku, jejich smyslnou erotiku posuzuje jako moralista. Nejsou mu
takměi' romantiky, protože nejsou dosti germánští, dosti gotičtí, dosti
křesťanští: Menzel teutoman nedovede arciť pochopiti směru
světoobčanského, Menzel moralista neclovede se arciť smíJ-iti s krajním
aestheticismem. Menzel protigoetheovec nedovecle arciť přijmouti
školy vycházející z Goethea. Menzel protiformalista nemá arciť smyslu
pro samoúčelnou kulturu slova, verše a obrazu.

Než neméně cizí jsou .1VI enzelovi i posleclní umělecké výběžky
romantismu; ono ki"Ťdlo daemonikú, fantastú, paradoxních
psychologla groteskních stilistú, jakými jsou E. T. A. Hoffmann neb Z.
Werner: i oni byli pi-íliš výlučnými artisty, příliš clo sebe obrácenými
požitkái-i. než aby mohli uspokojiti Menzela, jenž viděl v romantice
spíše sociálně-národní tendenci než umělecký směr.

Romantika b)'la W olfganp.:u !vf enzelovi reakcí německého ducha
a německé národnosti proh; evropskému .W1ětoobčanstz{ odporem
ideje národnostní protiideáli:tm 7'Šeobecné hU1'nanity. středm'ěkého
německo-křesranského názoru proti renaissanci a klassicismu. lidové
dry proti učeneckému oS7'ícenst7Jí. Menzel pojímal ji tedy jako hnutí
národní obrody německé a s tvrdohlavou ač správnou dllsledností
odmítal i vignettu »romantika«. neboť viděl tu odpor německého