sebe i čtenáře o nových metodách kritických hlavně
ve Francii a v Anglii; šťastnou snahou o vytvoření
nové kritické mluvy, která vědecko~ přesnost slučuje
II půvabem básnickým; v ~ásadě přidržoval se tehdy
Šalda sooiologiokého postupu. Rozšířiv svůj obzor
a zájem o umění výtvarné, vyzráv za vlivu kritiků
etických, osvojiv si formu essaye, Šalda došel
mistrovství, jež se projevuje ve svazku teoretickém "Boje
o zítřek" a ve sbírce kritické prakse "Duše a dílo".
Neosamocuje sice výtvoru básnického odloučením od
společnosti, ale přihlíží vždy k jeho jedinečnosti a
k tvůrčímu procesu, z něhož vznikl; až do nejmenších
odstínú sleduje jeho slohovou povahu a táže se, jak
se staví k otázce klasičnosti a národnosti, které
kritika nad jiné zajímají. V -analyse formové a v kritické
podobizni'~ tkví Šaldovo hlavní umčnÍ. Jeho vliv
na českou kritiku jest větší než bylo druhdy působení
Durdíkovo; nejblíže stojí mu oba 'tvltrčí básníci, lyri-k
O t a k arT h e e r a románopisec K are I S e z
im a i znalec francouzské tradice slovesné O t a k a r
Š i m e k.

Samosta tnou skupinu kritickou tvoří družina"
Moderní revue", vedená pronikavým analytikem
dogmatického založení A r n o š tem Pro c h á z k o u
a rozkošnickým stoupencem metody impressionistické
Ji ř í JIl K a r á s ke m zeL v o v i c: od
původníh0'1lrotispolečenského artismu postoupila k
romantice silného tradičního povědomí a značného
kulturního rozhledu, jak dokazují kritické práce mladších
jejích členů, strohého ideologa M i I o š e Ma rte n a
a výmluvného znalce divadla K. H. H i I ara.
V p~slední době hledá česká kritika slovesná opět
jiné cesty: u stoupenců školy Vlčkovy, A I ber t a
P r a žák a a M i los 1 a v a II Ý s k a, chce býti

7I